Ve starém Egyptě existoval bůh slunce jménem Re. Byl to nejvyšší ze všech egyptských bohů, řídil běh dne a noci a byl dokonce považován za stvořitele všeho živého. Tento bůh, zobrazovaný se sokolí hlavou, putoval od rána do večera na sluneční lodi po obloze od východu k západu. O slunečním kotouči se někdy říkalo, že je to jeho oko. Podobně jako Re putoval po obloze i zlatovlasý Hélios, řecký bůh Slunce, jehož zlatý vůz táhly čtyři okřídlené koně. Také naši staroslovanští předkové měli svého slunečního vládce, představovali si ho podobně jako Řekové a dali mu jméno Dažbog – od slova „dávat“. Ne všechny národy však viděli Slunce v mužské podobě – krásnou ženou bylo toto nebeské těleso například u Vikingů v podobě bohyně Sól, jejíž jméno připomíná nejen slovo „Slunce“, ale také anglické „Sun“, německé „Sonne“ nebo francouzské „Soleil“. 

Sluneční božstva si lidé samozřejmě vždy chtěli naklonit na svou stranu. Do dnešní doby se zachovaly na různých místech světa zvyky, připomínající nám prastaré doby, když bylo pro lidi Slunce živou bytostí a nejen pouhou hořící koulí plynu. Ráno při východu Slunce je dobré našeho dárce života pozdravit – ostatně i jedno jogínské cvičení se jmenuje „Pozdrav Slunci“! Bohům Slunce se též přinášely různé dary a obětiny, a to zejména v tmavější zimní části roku. 

Sluníčko je důležité i pro naši dobrou náladu. Určitě znáte pocit sklíčenosti a nedostatku energie, který všichni prožíváme nejen v pochmurných zimních dnech, ale kdykoliv, když je několik dnů pod mrakem nebo prší. Déšť je však dárcem života stejně jako Slunce – líbilo by se vám žít na poušti? Občas prostě pršet musí – sluneční letní dny však můžeme využít k tomu, abychom si udělali zásobu „slunce v duši“! Jděte ven na nějaké hezké a klidné místo, nejlépe ráno nebo dopoledne. Otočte se směrem k Slunci a přes zavřená víčka jej pozorujte – jaké je zářivé a hřejivé! Dýchejte zhluboka a z každým nádechem si představte, jak do vás proudí zlatavě-bílá energie slunečních paprsků a jak prozařuje vaše tělo i duši. S výdechem nechte nemoci a trápení, ať opouští vaše tělo. 

Tuto meditaci provádějte po celé léto, kdykoliv budete mít chuť. Budete mít v sobě tolik sluníčka, že vás už zamračené dny nebudou moct překvapit! A kdyby to náhodou nestačilo, zbývá ještě jeden pomocník, a tím je bylinka třezalka, která kvete v červnu a červenci a ve svých zlatavých květech ukrývá sílu Slunce. Tato krásná rostlinka má moc rozhánět deprese a stavy sklíčenosti – v létě ji však neužívejte, protože zvyšuje citlivost na Slunce, jenom si ji nasbírejte do zásoby – v zimě to velmi oceníte!